Je vám smutno - máme pro vás vtip


Bavi se dva kamaradi:
"Clovece, ja mel vcera ale blbej sen. Spim a najednou ke me ve snu prijde
takovej hnusnej trpaslik a zacal me lakat na zachod. A porad na me:
'Pojd chcat, pojd chcat...'
No a rano jsem se probudil a mel jsem pochcanou celou postel."
Druhy den:
"No, hele vcera to bylo to samy, zase se objevil a:
'Pojd chcat, pojd chcat...'
a rano zase."
"Tak vis co? Jestli zase prijde, tak mu rekni, at da pokoj, ze uz jsi byl."
Treti den:
"No, zase prisel:
'Pojd chcat, pojd chcat...'
'Nejdu, uz sem byl,' ja na to, a on:
'Neva, tak pojd srat...'"

Vtip

Vtip, anekdota, popřípadě fór je krátké vyprávění, jehož účelem je pobavit příjemce (posluchače či čtenáře). Obvykle je založen na dvojznačnosti, absurditě nebo paradoxu, je stručný a směřuje k výrazné a úderné pointě. Vtipy se šíří zejména ústním podáním, výstupy komiků, časopisy a knižními sbírkami. V poslední době je významné šíření pomocí internetu.

Historie

Slovo anekdota (ανεκδοτα) v řečtině znamená „to, co nebylo zveřejněno“. Původně se tímto slovem skutečně označovaly texty z různých důvodů nezveřejněné, někdy předávané pouze v ústní podobě (například Prokopiův spis ze 6. stol n. l. s názvem Anekdota obsahoval utajované příběhy ze života císaře Justiniána).

V renesanci tvořily z velké části tematický základ, z něhož vznikla novela.

Nejstarší anekdoty jsou dochovány z řečí a kázání, kam byly vkládány jako exemplum (moralizující příklady). Objevovaly se i v kronikách a letácích, které většinou zábavně oživovaly, i v satirách (humanistických a osvícenských).

S rozvojem tisku se stávají samozřejmou a oblíbenou součástí periodik i kalendářů.

Dnes

Dnes v literatuře anekdota představuje krátké, především ústně šířené vyprávění humorné příhody, zesměšňující osobu, situaci, dobu, rasu, národ, názor, skupinu, společenskou vrstvu, zvyky apod. Je jedním z mála žánrů ústní tvořivosti živých i v jednadvacátém století.

Podle tématu lze vtipy dělit do mnoha skupin (např. lékařské, politické, skotské, policejní, o blondýnkách, o zvířátkách, o žárovkách, židovské, erotické a další). Podle použitých prostředků můžeme ve vtipech nacházet např. černý nebo absurdní humor.

vtipy se lze setkat v periodickém tisku, často ve zvláštních rubrikách; existují i specializované časopisy, např. Dikobraz, Trnky brnky, Vyškeřák, které vydávají vtipy slovní i kreslené. Vycházejí i knížečky, které bývají zaměřené tematicky.

Kulturní význam

V životě mnoha známých osobností hrála právě anekdota (vtip) velikou roli. Například Sigmund Freud o vtipu napsal celou knihu a považoval jej za jednu z možností vyjádření názorů a pocitů, které bychom za normálních okolností veřejně neprojevili. Jaroslav Hašek v anekdotickém stylu lidového vyprávění objevil osobitý literárně tvůrčí smysl.

Interpretováním a vytvářením vtipů se živí komici, kteří často mají svou oblíbenou sortu vtipů. Například Jan Werich miloval anekdoty židovské.